Vážení čtenáři, přátelé od vody!
V dubnovém Rybářství jsme v rubrice Napsali jste nám zveřejnili názor pražského rybáře, který kritizoval podmínky kolem Vltavy v centru metropole. Psal: „To, co se tu v posledních časech odehrává, je nehorázné. Chudinky ryby! Parníků a nejrůznějších lodí, které se po řece prohánějí, je neskutečné množství. A stále přibývají. Jde o kšeft a vše ostatní jde stranou.“
Na čtenářův dopis reagoval i Miroslav Nechvátal, předseda MO ČRS v Praze 1: „Dotyčný pán ve svém příspěvku popsal tristní situaci na pražské Vltavě zcela pravdivě. Sídlo naši MO se nachází v oblasti mezi staroměstským a štvanickým jezem, kde máme dvě úvaziště loděk a pravě tam je chaotický provoz různých rekreačních plavidel absolutně největší. Už dlouhá léta se marně snažíme upozorňovat různé zainteresované orgány na stále se zhoršující stav, kdy výkon rybářského pravá je v tomto úseku řeky prakticky omezen - už lov z loděk na neklidné hladině je vyloženě riskantní. Neutuchající provoz na vltavské hladině je podle nás prostě za hranici možného. Idylický pohled do okolí Karlova mostu s rybáři na řece už dávno patří minulosti a v místech, kde pravidelně vídáme na dobových fotografiích a obrazech jejich pramičky, dnes už rybáři vůbec lovit nemohou.“
Pan předseda se zmínil i o situaci na Čertovce. „Vedlejší rameno zvané Čertovka je tradičně celoročně chráněno jako jedno z mála zdejších míst přirozeného výtěru ryb. Plně souhlasíme s názorem autora, že v něm byly učiněny (vzhledem k této jeho funkci) naprosto škodlivé úpravy a navíc dodáváme, že bez součinnosti i bez konzultace s ČRS. Zřejmě tak byla dána přednost komerčně atraktivnímu vplouvání rekreačních lodí do úzkého koryta Čertovky – i za cenu poškozování výtěrových míst.“
Rybáři MO ČRS v Praze 1 uznávají, že právo na využívaní pražské Vltavy mají i ostatní uživatele řeky, ale dodávají, že to, co se celoročně odehrává v rámci drsného turistického byznysu a vymezených zálib bezohledných majitelů motorových člunů už přesahuje míru zdravého rozumu i nejtolerantnější ekologické limity.
„Věříme, že si náš názor přečtou i naši nejvyšší svazoví funkcionáři a učiní podle svých možností nezbytné kroky k nápravě této neudržitelné situace,“ dodává pan Nechvátal.
Co dodat? Za mě nic. Jedno slunečné dubnové odpoledne jsem se v Praze 1 kolem Vltavy dvě hodiny procházel – a byla to hrůza. Na řece bylo narváno jako na rekonstruované D1 a smradu tam bylo jako v Cařihradu.
VLADIMÍR URBAN
Přidat komentář: