Za posledních 200 let se již stačilo oteplit o 0.6°C, v následujícím století bychom však podle vědců měli počítat s nárůstem teplot v rozmezí od 1.4 do 5.8°C a jelikož je naše civilizace na produkci skleníkových plynu prakticky závislá. Navíc, i kdybychom emise těchto plynů naráz zastavili, průměrná teplota planety se musí dostat do rovnováhy s dnešním množstvím skleníkových plynů v atmosféře, což znamená další oteplení přibližně o 3°C, které by se odehrálo v rozmezí několika stovek let. Růst teplot v různých oblastech světa je však nerovnoměrný, na některých místech se dokonce i ochladilo. Změna klimatu však nepřinese pouze vyšší teploty, ale i silnější a častější přírodní katastrofy (povodně, sucha, bouře, vichřice, tropické cyklony), tání ledovců, stoupání mořské hladiny a mnoho dalších problémů. Proto by v základním vybavení každé domácnosti neměla chybět alespoň malá pramička pro dvě osoby. Některé oblasti, například tropický a subtropický pás, jsou ohroženy více, v mírném podnebném pásu budou následky menší.

Česká republika se bude zřejmě potýkat s častějšími povodněmi a obdobími sucha. Naopak velmi kritická je situace tichomořských ostrovů. Vypadá to tedy vážně a navíc nejde o žádný planý poplach, jako je třeba černá taška s neznámým obsahem na Wilsonově nádraží. Existence klimatických změn je v současnosti považována za potvrzený fakt. Nyní je potřeba začít snižovat emise skleníkových plynů a následky globálního oteplování tak co nejvíce zmírnit. Vážně se začali tímto problémem politici zabývat v roce 1992. Výsledkem byla Rámcová úmluva OSN o změně klimatu, ve které přislibují, že jejich země i zemičky začnou emise skleníkových plynů postupně omezovat. Aby se však opravdu něco začalo dít, nestačí pouhý slib " čestný pionýrský", ale je potřeba přesná a závazná smlouva. A to je právě úkol o pět let později sepsaného Kjótského protokolu, který však zatím nevstoupil v platnost. Je zřízen Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC). To je mezinárodní organizace, která zkoumá klimatické změny a shromažduje naměřené teploty z meteorologických stanic po celém světě. Zaznamenala od začátku průmyslové revoluce před 200 lety oteplení o již zmíněných 0.6°C. Toto oteplení potvrdila satelitní měření teplot v atmosféře a také dynamické modely IPCC, simulující chování klimatu, které svými výpočty nad očekávání přesně kopírují křivku naměřeného oteplování.

Dalším důkazem oteplování jsou pozorovatelné změny, které se odehrávají v nejrůznějších částech světa. Led v severních polárních oblastech taje obrovským tempem, Oteplení je tedy jednoznačně potvrzeno. A nejen to. V budoucnu bude teplota růst i nadále. Příčinou klimatických změn je totiž rychlým tempem narůstající koncentrace skleníkových plynů v atmosféře. Důkazem zásadní role skleníkových plynů je Venuše, jejíž atmosféra se skládá téměř jen ze skleníkového plynu oxidu uhličitého a z toho důvodu je její povrch o 500°C teplejší než povrch zemský. Věda, ach ta věda... Klimatické změny se dostaly už i do učebnic. Mezi pomazanými hlavami panuje v této věci konsensus. Můžeme však stále zaslechnout hlasy, které o globálním oteplování hluboce pochybují. Takové názory a studie vycházejí vždy jen od samostatně pracujících vědců poustevníčků či od vědeckých společností s nulovým renomé. Odpůrci "teorie" globálního oteplování jsou totiž v drtivé menšině. John Hougton, šéf IPCC, tvrdí, že deset ze tří tisíc význačných klimatologů zpochybňuje tedy, že průmyslové emise stupňují skleníkový efekt

Je těžké říct, zda měl Petition Project na rozhodnutí prezidenta Bushe nějaký vliv. Její signatáři zarytě tvrdí, že zvyšující se koncentrace skleníkových plynů žádné oteplování nezpůsobuje. Dnešní změny klimatu jsou podle nich jen standardním kolísáním teplot, způsobeným rozdílnou intenzitou slunečního záření. Během posledních desetiletí se podle Federicka Seitze a jeho kolegů skoro vůbec neoteplilo. Asi žijí příliš na severu. Tato tvrzení se však hrubě rozchází s výzkumy IPCC a dalších vědeckých oraganizací. Druhým pilířem kontroverzní petice je blahodárný vliv zvýšené koncentrace oxidu uhličitého na růst rostlin. Rostlinky by měly při jeho vyšší koncentraci produkovat o několik desítek procent více biomasy. Skleníkový efekt Teď se podíváme na skleníkový efekt. Začneme ale skleníkovými plyny. Ve dne na Zemi neustále dopadají sluneční paprsky, které naši planetu oteplují. Během noci Země naopak vysílá nashromážděné teplo zpět do vesmíru. Není to však tak jednoduché. Kdyby okamžitě všechno záření zase utíkalo do kosmu, byla by průměrná teplota na naší planetě 19 stupňů pod nulou a rozdíly denních a nočních teplot by přesahovaly 50°C. Za takových podmínek by zde život, jak ho známe, zřejmě nevznikl.. Stálejší a vyšší teploty na planetě zajišťuje atmosféra. V současné době se zdají být usilovné protesty těchto skeptiků již definitivně překonány. Jenže svého času však měly i přes malý počet svých zastánců výrazně velký vliv na veřejné mínění a samozřejmě politiku.

Například vláda Spojených států často tvrdila, že klimatické změny nebyly s jistotou prokázány. Ne že by pochybovali američtí vědci, kteří byli naopak v čele světového výzkumu klimatických změn. USA spíš potřebovaly nějakou omluvu pro odstoupení od Kjótského protokolu, mezinárodní smlouvy o omezování emisí skleníkových plynů. Podobně zištný zájem na existenci teorií popírajících globální oteplování má nesmírně mocný energetický, ropný a automobilový průmysl....Takže opět peníze.... Nyní snad už některé společnosti pochopily neudržitelnost této pozice a začaly se samy přizpůsobovat nové situaci, nicméně na podporu vědeckých dezinformací již byly vynaloženy velké sumy peněz. Dokládají to různé iniciativy a spolky polemizující s globálním oteplováním. Je to smutné, ale bylo u nich později zjištěno financování ze strany průmyslové lobby. S účelové šířenými nepravdami a nátlakem musíme bohužel počítat stejně tak, jako s faktem, že Bin Ládin je stále naživu. Jedním z nejzřetelnějších projektů polemizujících s globálním oteplováním je petice Petition Project. Jejím autorem je bývalý prezident Národní akademie věd USA Frederick Seitz. Panu Seitzovi se podařilo ovlivnit na 17 000 odborníků, kteří se mu pod petici také řádně podepsali. To však mohl učinit každý, kdo má titul, dokazující studium přírodovědného oboru. O co v této petici vlastně šlo? Žádala americkou vládu, aby nepřijímala Kjótský protokol, což se poté bohužel opravdu stalo.

Kdyby však byly v zemské atmosféře pouze plyny dusík a kyslík, jejichž zastoupení doopravdy činí přibližně 99%, byla by průměrná teplota na Zemi stále jen 6°C a my se stále jen klepali zimou...brrr. Za podstatně příjemnější podnebí (průměrná tep.15°C) vděčíme skupině plynů v zemské atmosféře, která zadržuje část unikajícího tepla a posílá ho zpět na Zemi. Díky tomu neklesají noční teploty hluboko pod bod mrazu. Jak to, že ale stejně tak nebrání radiaci, která k nám od Slunce teprve letí? Je to způsobeno tím, že sluneční paprsky putují vesmírem ve formě krátkovlnného záření, které se ovšem na Zemi mění v dlouhovlnné (tepelné neboli infračervené). Tyto plyny krátkovlnnou radiaci propustí, dlouhovlnnou už jen částečně. Atmosféra tedy funguje na stejném principu jako skleník. Proto se také tomuto jevu říká skleníkový efekt a vzdušní strážci našeho tepla dostali název skleníkové plyny. Jenomže.....v důsledku zvyšování jejich koncentrace v atmosféře, za které můžeme my homo sapiens sapiens, se skleníkový efekt zesiluje a způsobuje tak klimatické změny.

Důležité skleníkové plyny jsou uvedeny v následující tabulce. Jediným z nich, jehož koncentrace za posledních 200 let nevzrostla, je ozón. Byl totiž likvidován freony (CFC), které se rovněž řadí do skleníkových plynů. Prvních pět plynů je přirozených, kdežto ostatní jsou umělé a v atmosféře se před zásahem člověka nevyskytovaly, a že relativní účinnost znamená zvýšení úhrnu energie dopadle na povrch Země za 100 let v poměru ke zvýšení působenému týmž objemem oxidu uhličitého. Je to náš jediný domov. A ten je teď v sázce. Náš život na téhle planetě, budoucnost naší civilizace. Věřím, že je to otázka morálky. Je na čase ten problém porazit. Musíme znovu povstat a zajistit si bezpečnou budoucnost. To je budoucnost ve které budeme žít. Budoucí generace se možná budou ptát: "Co si naši rodiče mysleli?" "Proč neotevřeli oči, když byl ještě čas?" Tu otázku si musíme položit i my, hned teď. Jste připraveni změnit svůj způsob života? Znečištění ovzduší můžeme vyřešit. Vše záleží na nás, rozhodnutí je jen na nás.

Anonym