Můj šťastný  úlovek. . . . někdy v roce 1996.

Jednoho krásného letního rána jsem usedl se svými kamarády na břehu mé oblíbené nádrže, kam jsem chodíval na ryby. Byl krásný začátek dne. Slunko pomalu vystupovalo na svoji pravidelnou procházku  po obloze. Okolí se probouzelo do nového dne. Vše kolem připomínalo ráj na zemi. Každý rybář, který měl nahozeno, tam seděl a tiše pozoroval okolí. Jistě si každý přál, aby právě jemu, zabrala nějaká ta rybka, která by udělala radost a vytrhla tak všechny přítomné z tichého pozorování všeho co se kde pohnulo.

Na hladině se dělaly kolečka, ryby sbíraly z hladiny co právě voda servírovala. Voda je zde mírně tekoucí, břeh trochu prudší a obrostlí křoviskem. Sem tam, se nad hladinu vymrštil nějaký ten kapřík. To pro rybáře není zrovna dobré znamení, podle pořekadla Když ryby skáčou, rybáři pláčou. Ale to v tuto chvíli nebylo podstatné. Každý bloumal jak navnadit to nej, nej , na háček, aby právě jemu zabrala jakákoliv ryba, šlo o to protrhnout ten smolný začátek.

Můj soused, který seděl po mé pravici zkoušel všelicos, dokonce začal prohazovat před sebe kousky chleba, snad myslel že ryby přiláká i blíže ke břehu. Jenom, že nevím, odkudsi se z ničeho nic přiřítila labuť, která viděla že soused prohazuje krmení na vodu,. Přistála na vodě jako nějaký porouchaný bombardér, nebo jako lyžař s roztaženýma nohama při seskoku z můstku. V tuto chvíli jsme věděli, že je o zábavu postaráno. Labuť začala před mámy na hladině rajtovat a tak nám znepříjemňovala rybaření. S drzostí jí vlastní a žebrajícími úmysly, připlouvala co nejblíže ke břehu a tím se nám dostávala až mezi nahozené vlasce, na které najížděla a tím vlastně vytvářela záběry. Každý ji všelijak odháněl, ale nebylo to nic platné. Pro nás přítomné, to znamenalo, že občas jsme museli některý prut vytáhnout z vody a opět nahodit.

Při takové to manipulaci s prutem, jsem rychleji zvedl prut, bez záseku jsem začal navíjet, a ouha, prut prohnutý a ten odpor, který byl na konci, nevím k čemu to přirovnat. Myslel jsem že tam bude sumec, nebo veliký kapr. Ale odpor byl silný, ale netáhl nikam do stran, cítil jsem záškuby  a tak jsem pomaleji navíjel. Kamarádi přichystali podběrák. Jaké bylo ale překvapení, když bylo vidět co táhnu. Háček se zavlékl za  HALTÝŘ, který zřejmě nějakému rybáři spadl do vody z lodě a již ho nenašel, a uvnitř se ukrývali 4 krásní úhoři. Tak, takovou radost, z takového úlovku, jsem ještě nikdy neměl.

A tomu rybáři, který ho tam ztratil, musím poděkovat a ujistit ho, že úhoři přišli o život úplně jiným způsobem, než se zřejmě rybář domníval. A ještě k tomu se prohřívaly v udírně, ve které se topilo agátové dřevo a bukové hobliny. Velice nám to všem chutnalo. Jako zálivku, jsme použili velice dobré pivečko, od Gambrinusu.

Vzpomínky, na svoje rybaření, Vám napsal Jirka Skřivan z Klášterce nad Ohří.

14.8.2009