Vltava je nepochybně tou nejčeštější ze všech řek, je symbolem. Stejným, jako je třeba Národní divadlo. Vltava je ale také řekou, na níž byla spáchána největší historická křivda. Byla totiž připravena o pěkných pár set kilometrů svého toku a o pravěký sen všech řek - dospět až k moři. Totiž dotéci k němu v plné parádě, za všech poct a hlavně – pod svým jménem. Vltavu naprosto nezákonným způsobem ošidilo Labe. Z Vltavy se tak stal pouhý přítok, bylo jí zabráněno šířit svoji slávu za hranice vlasti a k moři se dostává tak říkajíc pod cizí vlajkou.

V okamžiku rozhodování o tom, která z obou řek je přítokem, byly v případě Vltavy a Labe porušeny všechny zvyklosti, pravidla i nepsané zákony. Neboť Vltava je v místě soutoku u Mělníka mnohem delší než Labe, to zde má naopak oproti Vltavě poloviční průtok a také zhruba poloviční povodí. Neobstojí ani výmluva, žeLabe je naší jedinou řekou středního rodu a proto jsou mu poskytovány výhody.

Že by za to mohli Keltové?

Za to, že Vltava není až k Hamburku nositelkou svého jména, mohou prý údajně Keltové, kteří postupně obydlili celý tok Labe až na naše území. Jenže Vltavě, zdá se, je tohle všechno jedno. Plyne si pomalu a majestátně, pečlivě skrývá svoji obrovskou sílu. Občas ji ale ukáže, aby lidem  připomněla, že se mají chovat rozumně a nemají překračovat přírodní zákony. Trpělivě vozí na svých zádech parníky i nákladní lodě, pohání turbíny, proplétá se městy, zúrodňuje pole a je tichým společníkem rybářům či vodákům. Ví totiž svoje – že Labe zůstane přes svou velikost i na mořském břehu chlapcem, právě proto, že jí sebralo jméno. Vltava má – stejně jako naše další řeky – svoji velmi dlouhou historii a kdybychom se jí chtěli dopátrat, museli bychom se podívat dobrých 60 milionů let zpátky. Tehdy, na počátku třetihor, měly Čechy jednotvárný tabulovitý ráz, což byl důsledek ústupu druhohorního křídového moře. Tehdejší řeky v oblasti dnešních jižních Čech tekly do obrovských jihočeských jezer a z nich voda odtékala do moře zhruba prostorem dnešního Dunaje. Teprve když na konci třetihor obrovský horotvorný tlak nadzvedl jihočeskou pánev, její vody hledaly nový přímý odtok.

A tak vznikla Vltava

Ovšem ne v podobě, kterou známe dnes. Třetihorním vrásněním (jehož důsledkem jsou např. Alpy), se vytvořilo středoevropské rozvodí. A to právě v jižních Čechách, kde povodí Severního a Černého moře dělí asi 20 km, došlo ke změně kurzu vltavského toku směrem k severu. Poslední část třetihor a první polovina čtvrtohor je rozhodujícím obdobím, ve kterém vznikalo nové uspořádání říční sítě na našem území, v nejhrubších obrysech již podobné tomu dnešnímu.

více se dozvíte v tištěné verzi časopisu