O TOM, ŽE NAŠI PRAPŘEDKOVÉ DOBŘE ZNALI PŘÍBUZNÉHO KAPRA, ZLATAVĚ ZBARVENÉHO KARASE, BĚŽNĚ OZNAČOVANÉHO I JAKO KARÁSEK, SVĚDČÍ STEJNĚ ZNĚJÍCÍ PŘÍJMENÍ, KTERÉ JE V NAŠICH ZEMÍCH POMĚRNĚ ČASTÉ. JEN ZCELA OJEDINĚLE V NĚKTERÝCH REGIONECH ZNALI RYBÁŘI TUTO RYBU I POD JINÝM JMÉNEM, NAPŘÍKLAD NA TŘEBOŇSKU JI PODLE DYKA (1946) OZNAČOVALI JAKO „KATUŠKU“.

I když nám konkrétní důkazy zřejmě chybějí, jsme přesvědčeni o tom, že karas, kterého znal z našich zemí již Bohuslav Balbín (1679) a o němž pak v dalších stoletích psali jeho následovníci, náleží druhu karas obecný (Carassius carassius, Linnaeus, 1758). Usuzujeme tak podle pozdějších popisů, kreseb, maleb a nakonec i fotografií této obecně známé ryby, která jediná (až do druhé poloviny 20. století) reprezentovala rod karas v našich vodách.

Problematický příbuzný

Situaci v 60. letech minulého století zkomplikoval karas stříbřitý (Carassius aureus, Linnaeus 1758), který z Maďarska proti toku Dunaje pronikl do Moravy. V roce 1976 byl zaznamenán už i v povodí Dyje a dnes je běžný na mnoha místech Čech iMoravy. I když je v současnosti obecně přijímán
názor, že se tento původně asijský druh rozšířil do mnoha evropských zemí s přispěním člověka, existují i jisté indicie, že by se mohlo jednat o původní evropský druh. Jak uvádí Balon (1966), už v roce 1558 Konrad von Gesner ve svém díle Tigurini Historiae Animalium liber IV quiest de piscium et aquatilium animantium natura zcela jasně rozlišoval dva druhy (formy) karasů.

Přitom je evidentní, že ozdobní karasi stříbřití se dostali z Číny do Portugalska až v 18. století a až postupně během dalšího století se „zlaté rybky“ rozšířily do dalších evropských zemí. Není proto téměř reálné,
aby se v evropských vodách už v 16. století vyskytovala zdivočelá forma tohoto druhu. Výskyt karasa stříbřitého zaznamenal v Dunaji v roce 1726 Marsili a jako samostatný druh (Carassius gibelio) jej popsal v roce 1783 z území dnešního Německa Bloch. Je ale třeba poznamenat, že dokladový materiál se nedochoval a ze střední Evropy neexistuje ve sbírkách karas stříbřitý ulovený před rokem 1954. Přesto se nabízí úvaha, jestli karas stříbřitý nebyl už v předešlých stoletích součástí evropské ichtyofauny a jenom „vyčkával“ na příležitost - jisté změny vodních ekosystémů, které mu umožnily šířit se z původního refugia (refugií) do nových povodí

více se dozvíte v tištěné verzi časopisu