 | | CO SE DOMA UPEČE, TO SE DOMA SNÍ. TAK TÍMTO PŘÍSLOVÍM SE DOSUD ŘÍDILA RADA ČESKÉHO RYBÁŘSKÉHO SVAZU, KDYŽ SE VÍCE NEŽ PŮLDRUHÉHO ROKU INTERNĚ ZABÝVALA NÁVRHY JIHOČESKÉHO ÚZEMNÍHO SVAZU NA ZMĚNY SYSTÉMU REDISTRIBUCE PŘÍJMŮ Z PRODEJE CELOSVAZOVÝCH POVOLENEK A O VÝSLEDKU RYBÁŘE VEŘEJNĚ NEINFORMOVALA. NE, ŽE BY CHTĚLA NĚCO TAJIT, ALE PROSTĚ PROTO, ŽE BĚŽNÉHO RYBÁŘE SE FINANČNÍ TOKY A CELÝ ZPŮSOB PŘEROZDĚLOVÁNÍ VÝNOSU Z PRODEJE CELOSVAZOVÝCH POVOLENEK PRAKTICKY NETÝKAJÍ.
|
Rybáře zajímá především to, kde všude celosvazová povolenka platí a jaká je její cena. Dokud se tedy vedly jen diskuze v rámci svazových orgánů bez vlivu na vlastní rybolov či cenu povolenky, veřejná prezentace projednávané problematiky nebyla nutná. Bohužel, situace se poněkud změnila po jednání mimořádné konference Jihočeského územního svazu konané 25. 6. 2009, která rozhodla, že Jihočeský územní svaz nevkládá pro rok 2010 do celosvazového systému své pstruhové revíry. Toto rozhodnutí se už velmi citelně dotkne držitelů celosvazových pstruhových povolenek, kteří byli zvyklí lovit na jihočeských pstruhových vodách. Na nich v roce 2010 celosvazová povolenka platit nebude. Jihočeský územní svaz informoval, že pro rok 2010 připravuje na pstruhových revírech řadu změn a vyloučení platnosti celosvazových povolenek zapadá do nového konceptu.
S ohledem na důsledky uvedeného rozhodnutí Jihočeského územního svazu nastal čas k podrobnějšímu informování rybářské veřejnosti o dosavadním vývoji celé situace okolo celosvazového rybolovu.
Jak funguje systém celosvazového rybolovu
Než se dostaneme k vlastním návrhům na změnu systému celosvazového rybolovu, není od věci si říci něco k jeho historii a principům fungování. Počátek celosvazového hospodaření se váže k roku 1975, kdy došlo k vytvoření systému společného rybolovu, založeného na platnosti jedné povolenky pro všechny revíry každého bývalého krajského výboru ČRS (tzv. krajská povolenka). Zároveň byla dána rybářům možnost pořídit si i tzv. celosvazovou povolenku, platnou na všechny revíry ČRS. Je potřeba zmínit, že se tehdy jednalo o direktivní, politicky prosazené rozhodnutí, které nebylo přijímáno většinou rybářských organizací s nadšením. Dlouhá doba existence a zájem rybářů však ukázaly, že zavedení
společného hospodaření na rybářských revírech nebyl krok špatným směrem.
Se vznikem nového systému bylo třeba řešit i jeho ekonomicko-hospodářskou část. Ta procházela dlouholetým vývojem, až se zhruba před více než 10 lety ustálila na následujícím principu dělení příjmů za prodej povolenek: Od celkových výnosů z prodeje celosvazových povolenek se nejprve odečtou celkové náklady systému a zbývající část se dělí podle úlovků dosažených držiteli celosvazových povolenek na revírech konkrétního územního svazu. Ve zmíněných celkových nákladech je započítána i „odměna“ za administrativu spojenou s prodejem celosvazových povolenek, která momentálně činí 10 % z hodnoty povolenky. Největší část (zhruba 78 %) z celkových příjmů připadá na rozdělení podle úlovků dosažených rybáři na celosvazové povolenky v jednotlivých územních svazech. Platí se za kg ulovených ryb a není podstatné, zda rybář lovil na celosvazovou povolenku na revírech „vlastního“ či jiného územního svazu. Je to vcelku rozumné řešení, vhodnější parametr než úlovek se těžko najde. Jednou z možných výtek však je, že se v rozdělení financí nijak nezohledňují rybáři, kteří ulovené ryby pouštějí zpět (hradí se pouze ryby přivlastněné, tedy zapsané v úlovkovém lístku).To je pravda, ale (budeli k tomu vůle) není nic snazšího, než doplnit systém celosvazové redistribuce o nový ukazatel „docházka k vodě“, a tím připomínku vyřešit.
Co požadovali Jihočeši
Jihočeský územní svaz deklaroval, že považuje
stávající systém dělení tržeb za prodej celosvazových povolenek za nespravedlivý a již v roce 2008 podával návrhy na jeho změnu. Ty spočívaly především ve snížení dosavadní 10% odměny za prodej CS povolenek a v požadavku na zavedení dalšího ukazatele, kterým by byla platba za plochu vložených revírů. Ke stávající (zcela konkrétní) „platbě za úlovek“ měla přibýt ještě diskutabilní „platba za možnost“. Územní svazy by tak dostávaly podíl za výměru vložených revírů, ovšem bez ohledu na to, zda a v jakém rozsahu na nich rybáři loví, jak jsou zarybněné, atraktivní atd. Už na první pohled je patrné, že návrh má podstatnou slabinu – nač platit za výměru revírů, když umíme uhradit úlovky. Pro úplnost je třeba dodat, že oba návrhy, tedy snížení odměny za prodej i platba za plochu, pro většinu ostatních územních svazů nebyly přijatelné a proto byly zamítnuty Republikovým sněmem ČRS, konaným v září 2008.
Jihočeský územní svaz poté navrhoval další řešení, která nakonec vykrystalizovala v požadavek na následující změnu: Územní svaz, který prodá celosvazovou povolenku, by si ponechal hodnotu své územní povolenky (tím by měl pokryty všechny náklady, které jsou zakalkulované do ceny územní povolenky, včetně odměny za prodej povolenek, která by byla zrušena) a územnímu svazu by se hradily pouze úlovky, dosažené na jeho revírech „cizími“ rybáři z jiného ÚS ČRS. Dále Jihočeský územní svaz navrhoval hradit náklady systému podílem podle počtu prodaných povolenek. Návrh měl jisté opodstatnění v první části,
druhá však byla zcela nepřijatelná, protože polovinu nákladů celosvazového systému by nesly dva územní svazy (Středočeský a města Prahy), které prodávají zhruba polovinu všech CS povolenek. Přitom by se vůbec nepřihlíželo k tomu, jaký je konečný příjem jednotlivých územních svazů z redistribuce tržeb za CS povolenky. Komise Rady ČRS, která byla k posouzení navrhovaných změn redistribuce ustavena, propočítala ještě řadu dalších alternativ, včetně tzv. kompromisní varianty, spočívající v přijetí první části návrhu Jč. ÚS ČRS (tzn. ponechání si hodnoty územní povolenky za prodej celosvazové, zrušení odměny za výdej CS povolenek a úhrady úlovků dosažených pouze rybáři z jiných ÚS ČRS)
a použití stávajícího způsobu úhrady nákladů (celkové náklady na systém by se odečetly před rozdělením od celkových příjmů). Zároveň byla propočítána i varianta zohledňující počet docházek k vodě, aby byli ve výsledku redistribuce zohledněni i ti rybáři, kteří ryby loví metodou Chyť a pusť a ryby od vody neodnášejí. Zmíněný „kompromisní návrh“ byl dvakrát projednáván Radou ČRS, nebyl však přijat. Nutno poznamenat, že vždy tím nejtěsnějším poměrem hlasů.
Přece jen změna
Na letošním červnovém zasedání Rady ČRS předložil Jč. ÚS ČRS opětovný návrh, alespoň na snížení odměny za výdej CS povolenek z dosavadních 10 % hodnoty povolenky na 50 Kč za každou prodanou CS povolenku. Tato změna byla nakonec Radou ČRS s platností od roku 2010 přijata, ovšem za podmínky zachování současných poměrů, zejména počtu územních svazů, účastnících se společného rybolovu. Zmíněná červnová mimořádná konference Jihočeského svazu však přijala velmi šalamounské rozhodnutí: Jč. ÚS ČRS zůstává účastníkem CS rybolovu, ale pro rok 2010 do něho nevkládá pstruhové revíry. Trochu to připomíná Werichovu pohádku o Princezně koloběžce, která (na koloběžce oděna do rybářské sítě) ke králi přijela - nepřijela, oblečená – neoblečená… Stávající statut celosvazového rybolovu samozřejmě s takovým rozhodnutím nepočítal, takže nebylo jasné, jak to vlastně s účastí Jihočeského územního svazu v celosvazovém rybolovu pro příští rok je. Rada nakonec konstatovala, že Jihočeský ÚS ČRS se celosvazového rybolovu účastní, protože do něho vkládá mimopstruhové revíry. Tuto záležitost však budou muset ostatní subjekty zapojené do celosvazového rybolovu vyřešit v rámci právě připravované novely statutu celosvazového rybolovu. Zdá se, že se Jihočeský územní svaz zachoval v případě nevložení pstruhových revírů do celosvazového hospodaření čistě pragmaticky, na základě posouzení, co je výhodné a co nevýhodné.
Rybáři jsou až na posledním místě
A co na to samotní rybáři? Těch se nikdo neptá… Příští rok si zkrátka budou muset na jihočeských pstruhových revírech, kde jim dnes platí celosvazová povolenka, kupovat povolenku hostovací. A jihočeští pstruhaři zase přicházejí o možnost
koupit si povolenku celosvazovou, protože jejich územní svaz nevložil pstruhové revíry do společného hospodaření. A to vše za situace, kdy je systém celosvazového rybolovu zcela funkční, ekonomicky prosperující, pro všechny zúčastněné
finančně zajímavý, a co hlavně, o celosvazové povolenky je stálý zájem. Jednotná celosvazová povolenka – reálná myšlenka nebo chiméra Každý, kdo zná do detailů ekonomické a hospodářské aspekty celosvazového rybolovu ví, že systém je výhodný jak pro rybáře (mají jednu povolenku na většinu revírů ČRS), tak pro uživatele rybářských revírů (úhrada za ryby, ulovené držitelem celosvazové povolenky je finančně nejméně o třetinu výhodnější než u územní povolenky).
Například za kilogram ulovených ryb na CS povolenku na mimopstruhových revírech se vyplácená finanční náhrada pohybuje na úrovni 70-80 Kč, kdežto v případě územní povolenky lze hodnotu úlovku vyčíslit cca na 40-50 Kč. Tento příznivý rozdíl je v podstatě dán cenovou diferencí územních a celosvazových povolenek. Sečteno, podtrženo: Když je o celosvazové povolenky zájem a pro uživatele revírů je systém finančně výhodný, tak proč nezavést jednu celosvazovou povolenku? Výhoda by se znásobila, do systému by se dostalo více peněz a jednotná povolenka by přece nemohla být výrazně dražší, než je průměr povolenek územních. Komise Rady ČRS pro hodnocení celosvazového rybolovu proto modelově propočítala i tuto variantu na reálná čísla a došla k zajímavému výsledku…
Cena jednotné celosvazové povolenky by na skutečné hodnoty roku 2007 (v době výpočtu to byl poslední známý rok) vyšla přesně na 1026 Kč. A to při průměrné tehdejší ceně územních povolenek 836 Kč a skutečné ceně celosvazové povolenky 1450 Kč! Pro všechny držitele celosvazových povolenek (je jich zhruba třetina) by tedy jednotná CS povolenka znamenala podstatné zlevnění, pro rybáře s územními povolenkami (cca dvě třetiny) pak nijak mimořádně vysoké zdražení. Přestože zmíněné výpočty a zejména výsledná cena jednotné CS povolenky téměř každého zaujaly, není v ČRS ochota o jejím reálném zavedení
uvažovat. Škoda…
Žádný systém není dokonalý
A vždycky je co zlepšit. Proč tedy nebyla většina dosavadních návrhů Jihočeského územního svazu ČRS ostatními zúčastěnými přijata? Evidentně proto, že se často měnily a někdy postrádaly smysluplnost (například u plateb za výměry
vložených revírů či úhrady nákladů CS rybolovu podle počtu prodaných povolenek). Poslední návrh, nazvaný jako „kompromisní“, a představující kombinaci jihočeského návrhu a současného systému, už smysl měl a pro jeho přijetí chybělo
málo. Proto není vyloučeno, že by se tento návrh, třeba ještě v nějaké upravené podobě, mohl v blízké budoucnosti vrátit do hry. Nutno však opětovně zdůraznit, že rybářů se změna systému dělení tržeb za prodané celosvazové povolenky nedotýká – povolenku kvůli tomu nebudou mít ani dražší ani levnější.
Územní i celosvazový rybolov, resp. společné povolenky, nesporně představují ve světě ojedinělý progresivní prvek našeho sportovního rybolovu. Dokazuje to jak zájem rybářů o tyto povolenky, tak samotných 34 let existence systému.
Co jiného může lépe prokázat opodstatněnost celosvazového rybolovu? Zřetelně a s plnou vážností je třeba říci, že systém celosvazového rybolovu je důvěryhodný, má transparentní ekonomická pravidla a o jeho hospodářském výsledku
jsou územní svazy každoročně podrobně informovány. To neznamená, že nesnese různá zlepšení a změny. Pokud existuje zájem na zachování systému, musí se na nich zainteresované subjekty demokraticky domluvit. Jestliže však začnou někteří aktéři CS rybolovu „chytračit“, přestanou posuzovat systém jako celek a začnou hledat, které jeho části přinášejí profit a které ne, znamená to první krok k destabilizaci. Některý územní svaz na tom možná zpočátku vydělá, kdo však určitě prodělá, budou rybáři samotní. Tam, kde lovili na společnou povolenku, si budou muset koupit hostovací.
Myslíte, že to bude levnější?
JAN ŠTÍPEK, jednatel ČRS
FOTO: IVO NOVÁK
.