 | | KAŽDÁ ŘEKA MÁ SVÁ KRÁSNÁ ZÁKOUTÍ, ALE NEJKRÁSNĚJŠÍ A TAKÉ NEJZAJÍMAVĚJŠÍ JSOU NA KAŽDÉ ŘECE, TEDY ALESPOŇ Z MÉHO POHLEDU, JEZY. PŘITAHOVALY MĚ VŽDYCKY. AŤ UŽ TO BYLO JEN PÁR KAMENŮ NADRŽUJÍCÍCH TROCHU HLADINU, NEBO MOHUTNÁ BETONOVÁ STAVBA, PŘES KTEROU SE HRNOU S RACHOTEM MASY VODY. VŽDY ZDE CÍTÍM ÚCTU K SÍLE ŘEKY
|
Každý jez dokáže vodu zastavit a vytvořit dlouhé, hlubší tišiny s vrstvami sedimentů, které vyhovují třeba pěkným kaprům, karasům a línům. Na malých říčkách a větších potocích je to mnohdy jejich jediné útočiště. Naopak pod jezy nebývá v některých případech příliš hluboko a voda zde čiperně pospíchá. To mají rády zase například parmy. Vzhledem k proudům zde sedimenty téměř nenajdete a dno může být parádně členité. Voda tady vymílá hlubší tůně a z písku a štěrku vytváří mělké kosy. Často tu nalezneme i větší kameny a občas mezi nimi zaklíněné i nějaké větve. To všechno jsou výborné úkryty a ryby jich náležitě využívají.
Pod jezy je život velmi pestrý a tiká rychle, stejně jako ubíhající voda pod nimi
Některé ryby se zde drží celoročně, jiné se objevují jen krátce. To vše se děje v závislosti na stavu vody, počasí a roční době. Na jaře zde najdeme mnoho ryb táhnoucích do tření, v parném létě ryby pod jezy hledají kyslík a celoročně samozřejmě potravu. V těchto místech vždy najdeme pestrou směsici šupinatců a to od nejmenších rybek až po kapitální kusy, jako jso velké štiky i sumci. Rychlým vodám se však nevyhýbají ani ryby milující spíše klidnější úseky řek. Mnohdy budete zaskočeni, když vám při lovu parem zabere pěkný kapr, nebo pořádný cejn. Pod jezy je vše takové více překvapivé a proto zajímavé. Čím větší jez, tím větší možnosti, zdálo by se. Ale nedejte se mýlit. I na docela malé říčce bývá pod jezem hodně, hodně živo.
Malá Bečva
Malá Bečva je v podstatě uměle vybudovaný kanál, který odvádí vody z řeky Bečvy od Troubek do Chropyně, dále Plešovce, pod kterým ústí do Moštěnky. Spolu se tyto dvě malé říčky po krátké pouti vlévají do řeky Moravy. Osmnáct kilometrů toku Malé Bečvy se vine otevřenými lužními lesy a v podstatě nikde nepřesahuje šířku deseti metrů. Proud je většinou pomalý a tak je dno pokryté nízkou vrstvou sedimentu. V místech s rychlejším prouděním za zákruty je pak na dně písek. Nebo štěrkopísek.
více se dočtete v tištěné verzi časopisu
.