Vážení čtenáři, přátelé od vody!
Ačkoliv povahou a životními postoji predátor nejsem, na zahájení sezony dravců jsem se vždy těšil. I coby línější rybář, který u vody nejraději posedává a kromě splávku spíš pozoruje okolní cvrkot. Vlastně ani nevím, proč jsem se tak těšíval. Candáti se tenkrát u nás na „našem“ úseku Vltavy počítali na prstech jedné ruky. S tehdy vzácnými sumci to bylo stejné a navíc mě moc nelákali, protože na mě byli moc velcí, tajemní a ani jsem neměl odpovídající náčiní. Okouni se tehdy lovili celoročně a nachytal jsem jich i snědl docela dost, takže až tak lákavou kořistí pro mě nebyli. Okouni prostě pro mě byli tam, kde jsem chytával, poněkud okoukaní. Už jako kluka mě však kromě úhořů lákaly štiky. Věděl jsem, že je mohu ulovit na těžko ze dna, přívlačí s rotačkou, popřípadě i jinou nástrahou. Z nejvhodnějšího loviště, slepého ramena, kde občas bývala lovná místa „vyprodána“, jsem i několik zubatek vytáhl, ale i kdybych se rozkrájel, dostával jsem se jen na míru, lehounce přes padesát čísel. Zdeptaný neúspěchem jsem však nebýval, spíše si říkal, že si počkám. A dočkal jsem se! Asi zaúřadovala prachobyčejná náhoda, prostě nepropásnutá pravá chvíle, kdy je člověk u vody přesně v okamžiku, kdy u ní být má. Tenkrát nastaly první říjnové dny a s nimi uhodily i práce na zahradě. Nechtělo se mi do nich a tak jsem rodině slíbil, že nachytám něco k večeři a svůj díl rachoty odvedu nazítří. Popadl jsem prut a usedl u tůně. Hodlal jsem bobkařit, takže jsem trochu navnadil a do vody šel háček s macatou rousnicí. Vydržela na něm, hezky se mlela, takže jsem ji asi třikrát přehodil a najednou to přišlo! Záběr nebyl divoký, ale následný tah byl stálý. To může být i větev, říkal jsem si, ale kdeže! Když jsem při souboji posléze poprvé uviděl žlutě žíhaný zelený hřbet ryby, oněměl jsem. Štika! A velká! Vzápětí mi hlavou proběhlo, že na udici nemám ocelové lanko a že o zubatku přijdu. Stal se však zázrak a já zubatou soupeřku v tahu unavil a posléze dostal i do podběráku. Byla má. Měřila 82 cm! A tak jsem svou životní štiku z „mé“ tůně, které patrně vládla, ulovil na netradiční nástrahu, s netradičním náčiním a také díky obrovskému štěstí. Radost mi doma zkazila až má nastávající:
„Kdo ti ji dal?“ zeptala se.
Mějte se červnově a dravce si užijte!
Vladimír Urban
Komentáře
kvì 22nd, 20:02 | Jan Sýkora
kvì 22nd, 19:56 | Jan Sýkora
bøe 31st, 22:56 | Jan Sýkora
bøe 26th, 18:55 | Jan Sýkora
bøe 26th, 18:42 | Jan Sýkora
bøe 26th, 18:40 | Jan Sýkora
pro 1st 2016, 20:47 | Jan Sýkora
øíj 22nd 2016, 13:25 | Jan Sýkora
øíj 22nd 2016, 11:14 | Jan Sýkora
øíj 22nd 2016, 11:09 | Jan Sýkora
èec 27th 2016, 10:40 | Jan Sýkora
èec 27th 2016, 10:25 | Jan Sýkora
Přidat komentář: