partneři

Cesky Rybarsky SvazModerní rybář

Přihlášení :: Registrace
ČERVEN 2018
Jan Sýkora | Editorial | Komentáře
Vážení čtenáři, přátelé od vody!
 
Naproti redakci sídlí školka, s níž máme společný vestibul. Jmenuje se Moje školička a chodí do ní děti už od dvou let, aby rodiče mohli chodit do práce a vydělávat na chléb vezdejší. „Odkládání“ dětiček do péče opatrovnic se neobejde bez ranního úpěnlivého pláče, při oblékání před pravidelnou dopolední procházkou zase bez silně zvýšených hlasů slečen učitelek. Asi jsem měkkosrdcatý, ale mně je v těch chvílích dětí, které sotva žvatlají a možná ani nepoznají své botičky, fakt líto. Ať si říká, kdo chce, co chce, stojím si za tím, že takhle maličké děti potřebují vyrůstat především v rodině a mít co nejužší a nejčastější kontakt především s maminkou, pak s tátou a dalšími nejbližšími. Odborníci tvrdí, že právě v tomto věku, prý zhruba do tří, čtyř let děti rodiče potřebují nejvíce a že je každodenní odluka, mnohdy i sedmihodinová, od nejbližších lidí jednak traumatizuje, jednak zanechává stopy na jejich pozdějším vztahu k rodině. Trend rychle tepající doby je však neúprosný. V některých evropských zemích se ženy do práce vracejí už po šestinedělí, v mnohých parlamentech se už dokonce zřizují místnosti pro kojící poslankyně, aby se mohly starat o naše blaho i během kojení.
 
Proč o tom píši v rybářském časopisu, ptáte se? Protože se blíží prázdniny! Odrostlejší děti posílejte na nejrůznější tábory, zajišťujte jim program, když se jim nemůžete z pracovních či jiných důvodů věnovat. V každém případě se ale snažte být se svými, především malými dětmi co nejvíce, když už na ně během roku nemáte tolik času. Choďte s nimi do přírody! Tu už mnozí, poněkud odrostlejší potomci někdy vnímají spíše virtuálně – přes displeje svých tabletů. Choďte s nimi i na ryby! A když máte štěstí, že máte „hlídací“ babičky, dědy, tety a strejdy, ratolesti jim svěřujte – i ostatním příslušníkům širší rodiny. Nevím, jak je to dnes, ale pamatuji si, že prázdniny na venkově pro mě bývaly mnohem exotičtější a lákavější než povalování na bulharské pláži.
 
Do našeho života razantně vstoupili roboti (ti inteligentní) a roboty (kupříkladu průmyslová ramena). Roboti prý budou zanedlouho stále více zastávat řadu nejrůznějších profesí. I lov ryb nám už usnadňují nejrůznější elektroničtí pomocníci. Pokrok nezastavíš, říká klasik. Své vize už dávno vyjádřili třeba Jules Verne či Karel i Josef Čapkovi, Josef ostatně slovo robot i vymyslel. Nějak ale se mnou cloumá obava, abychom se pozvolna roboty bez citů a pocitů nestali i my, lidé. A od toho by nás aspoň trochu měly ochránit i vztah a láska k nejbližším.
 
Mějte se červnově a jděte na dravce! Bez robota!
 
Vladimír Urban

 

Komentáře

Přidat komentář: