Facebook

partneři

Český rybářský svazModerní rybář

Přihlášení :: Registrace
ZÁŘÍ 2017
Jan Sýkora | Editorial | Komentáře
Vážení čtenáři, přátelé od vody!
 
Hokejový útočník i vášnivý rybář Robert Lang hrál v osmi týmech zámořské NHL, radoval se z olympijského zlata z Nagana a v roce 2004 i ze Zlaté hokejky. Když se ve Státech usadil natrvalo, tak mi jednou ve Vídni zvesela vyprávěl o některých absurditách, s nimiž se za velkou louží potkával a sžíval. A zmínil i spor dvou sousedů. Majitel kočky žaloval o velké peníze majitele psa, protože čokl na jeho mícu neustále štěkal a ta z toho údajně měla psychické trauma. Tehdy jsem se smál, co všechno je možné. No vida! Uběhlo dvaadvacet let a v bleděmodrém podobné a ještě neuvěřitelnější záležitosti doputovaly i k nám. Když píšu tyto řádky, tak v rámci autocenzury dokonce přemýšlím, zda je vůbec ještě společensky únosné a politicky korektní nazvat psa čoklem a kočku mícou. Velkým bratrem v zákulisí jsme stále silněji vychováváni, co říkat smíme a co už je za hranou a z mnoha stran jsme přesvědčováváni i o tom, co si máme myslet, jak uvažovat. Nevím jak vy, ale někdy se cítím jako nějaká nepopsaná postava ze slavného vizionářského Orwellova románu 1984. Jsme ještě aspoň trochu svobodní? Anebo vývoj směřuje k tomu, že nám jednoho dne eurostát pod kůži voperuje naprogramované čipy a bude nás ovládat jako roboty?
 
Nevím, nevím, ale napadá mě, zda z našich, nejrůznějšími nařízeními svázaných životů, nemizí zdravý úsudek, klasický selský rozum. Vloni mi náš čtenář popisoval svůj zážitek s rybářskou stráží: „Na chvíli jsem na vzdálenost nějakých 20 m opustil jediný nastražený prut, abych navštívil křovisko a vyčural se. S tím, že mi na něj sousedící rybář, který tam byl s vnučkou, dohlédne. Před holčičkou jsem totiž exhibovat nechtěl. Vracím se a za chvíli se ke mně přiřítí strážný s tím, že jsem hrubě porušil Rybářský řád.“ Svou chybu provinilec uznal, situaci brunátnému strážnému slušně osvětlil s prosbou, aby byl shovívavý, ale marně. O povolenku stejně přišel. Coby sváteční rybář pak sepsal na příslušná místa ještě asi dva vysvětlující dopisy, ale obdržená stanoviska pro něj byla natolik vyčerpávající, že členství ve Svazu odpískal. Dnes, chce-li si zachytat, navštíví nějakou privátní vodu a má svatý klid.
 
Co myslíte? Kdyby onen strážný tehdy rybáři jen domluvil, necítil by se nakonec svobodnější a možná i důležitější? Možná už měl ale pod kůží ten voperovaný čip.
 
Vladimír Urban

Komentáře

Přidat komentář: