Švédsko, jezero Malären, kemp Härjarö, říjen 2008. Je úterý ráno a my jsme tentokrát v přístavu včas. Vyzbrojeni jerky a dobrou náladou očekáváme se vzrůstajícím loveckým vzrušením příjezd našeho průvodce Hanse Nordina.
Tak začíná jedna stará píseň z dob, kdy celé západní pobřeží USA ovládla zlatá horečka. Při putování po Kalifornii jsem ve vyšších nadmořských oblastech narazil na krajinu s množstvím rozlehlých jezer. Vzhledem k časové tísni jsem měl možnost prozkoumat jen jedno z nich, jezero Hemet.
KORMORÁNI OPĚT OBSAZUJÍ NAŠE RYBNÍKY A ŘEKY. DOČASNÁ NÁVŠTĚVA PTAČÍCH IMIGRANTŮ JE JAKO OBVYKLE PROVÁZENA NELIBOSTÍ RYBÁŘŮ, KTEŘÍ TIŠE DOUFAJÍ, ŽE LETOS BUDOU ŠKODY NA RYBÁCH CO NEJMENŠÍ. NA ROZDÍL OD KORMORÁNŮ TOTIŽ VĚDÍ, ŽE LETOS POPRVÉ NEDOSTANOU OD STÁTU ŽÁDNOU FINANČNÍ NÁHRADU ZA OBSÁDKY DEVASTOVANÉ TÍMTO RYBOŽRAVÝM PTÁKEM.
Počasí se náhle začíná zhoršovat. Stále svítí slunce, obloha je plná bílých tlustých mraků, ale vítr nabírá na síle. Jsme velmi blízko od bodu, který jsem si na GPS zadal až jako poslední možnost. I přes velké vlny, které byly ozdobeny zlověstnou čepicí, spouštíme pilkery 30 km od našeho přístavu.
„Prosím tě, přece by ses nevláčel s třistagramovým prutem! Nech to na mně, připravím ti parádní stogramový vláčák se čtyřtisícovkou navijákem, to musí bohatě stačit. Já jsem s tím na Kubě chytal tarpony a to taky není žádná slabá ryba.“ Chabě jsem se bránil, že přece dvěstěpadesátigramové poppy nemůžu házet stogramovým prutem, ale byl jsem uzemněn s tím, že nakonec budu rád, když chytnu občas nějakou, třeba i menší rybu a na to mi osmdesátigramové wobblery a poppery musí ... číst dál
Po tom, co jsem uspokojil svou rybářskou dušičku, vlastně nejen svoji, ale i kolegů, vrátili jsme se do kempu, kde bylo třeba úspěch oslavit. Na příští oslavu si určitě vyberu nějaké jiné pití, jelikož kombinace premiové mongolské vodky a džusu aloevera není zrovna ta nejlepší. Přestože nám večer moc chutnala, druhý den to úplně dobré nebylo, ale jelikož jsem kluk z vesnice ošlehaný berounkou, tak jsem přesvědčil sám sebe a na ryby se znovu vydal.
Měl jsem v ... číst dál
V BŘEZNU LETOŠNÍHO ROKU JSEM PŘI CESTĚ DO USA VYUŽIL PŘÍLEŽITOSTNÉ ZASTÁVKY V MIAMI, ABYCH SI VYZKOUŠEL RYBOLOV V TAMNÍCH PŘÍBŘEŽNÍCH VODÁCH. PRŮVODCE S LODÍ JSEM SI DOMLUVIL PŘES INTERNET UŽ DOMA PŘED ODJEZDEM.
Cesta do Kanady mi před třemi lety splnila klukovský sen. Byl jsem vždy fascinován obrázky přírodních scenerií z knih od příbuzných. Byly umocňovány faktem, že jako vášnivý rybář jsem si takhle nějak představoval rybářský ráj. Šlo víceméně o to našetřit na cestu, protože zázemí bych měl ve Winnipegu rodinné.
Myšlenka návratu na ryby do Kanady mi nedala občas spát. Nezřídka jsem se ve vzpomínkách vracel k neopakovatelným zážitkům a na úchvatná místa a přitom věděl, že Kanada skýtá mnohem více možností. Z pohledu rybáře jsem velkou rezervu vnímal především v krátké návštěvě provincie Britská Kolumbie (na více nebyl při první cestě čas), která je vyhlášena tahy lososů a také jedinečnou přírodou, přecházející od moře do hor.
RYBÁŘ V BODRUMSKÉM PŘÍSTAVU SPRAVUJE SÍTĚ. MLČKY A SOUSTŘEDĚNĚ. JEHO ČLUN VYPADÁ PONĚKUD NEPATŘIČNĚ MEZI HEJNEM VÝLETNÍCH LODÍ, KTERÉ RYBÁŘSKÉ VYBAVENÍ NA PALUBĚ VYMĚNILY ZA LEHÁTKA PRO TURISTY. O KUS DÁL JE STÁNEK S RYBAMI, DNEŠNÍ ÚLOVEK JE POD LEDEM… KOČKY ZAPŘENÉ DO PŘEDNÍCH TLAPEK ZKAMENĚLY V POLEDNÍM ŽÁRU. TRPĚLIVĚ ČEKAJÍ, ZDA RYBÁŘ PUSTÍ CHLUP, KTERÝ SE DOPADEM NA DLAŽBU NÁBŘEŽÍ PROMĚNÍ V CHUTNÉ SOUSTO.